Enjoy the little things

Co dál, Doktore

6. dubna 2016 v 22:51 | Avelíšek |  Čtyři tlapky

Co dál, doktore..

Jednou se ráno vzbudíte a rozhodnete se, že chcete miminko, děťátko, prostě bejby. Na tom není nic divného. Když se ale rozhodnete v šestatřiceti, váš gynekolog se vyděsí víc, než váš manžel. Začne vám vysvětlovat možná rizika vzhledem k věku, všechny komplikace a úskalí co sebou těhotenství a porod nese. Jinými slovy, jste už stará..
Já si to ale nenechala rozmluvit. Ani vidina pokakaných plínek a probdělých nocí mě neodradila.
Nastalo moc pěkné období, hlavně pro manžela, co si budem vykládat. Snažení o miminko se povedlo docela brzo. Už jsme plánovali jaký si koupíme kočárek a jaké se nám líbí jména a nevím co ještě. Na příští kontrole u lékaře jsem měla dostat svou první fotku miminka. Strašně jsem se těšila. Vůbec nás nenapadlo, že by něco mohlo být jinak, prostě, nikdy si to nepřipustíte!
Byl to smutný den, místo fotky, hospitalizace v nemocnici. Děťátku přestalo tlouct srdíčko, říká se tomu zamlklé těhotenství. Ano, já vím že doktor mi to říkal, že mě na tyto možné komplikace upozorňoval...
Už druhý den jsem ale jako většina maminek v mé situaci upřeně věřila, že příště se to povede a bez komplikaci. Bohužel, povedlo se to třikrát a pokaždé se stejným koncem. Co rok, to těhotenství, připadala jsem si jako kočka bez koťat. Musela jsem se smířit s tím, že děti mít prostě nebudu. A co dál doktore?

Na radu lékařu a jsem odjela na dovolenou k moři. Bylo léto, sluníčko a já se potřebovala vzpamatovat. Domů jsem se už vracela veselejší. Dostala jsem totiž nápad pořídit si zvířátko. Jenže jaké? Psa nebo kočku? Pejsek se musí chodit venčit ven, kdežto kočička má svoji soukromou toaletu doma. Pes poslouchá povely, kočka ne, dělá si co chce. Když odejdete z domu, pes teskně kňučí, kočka nehne brvou. Rozhodnutí bylo na snadě, když do práce chodíte na dvanáctky a vaše drahá polovička na montáže na deset dní. Vyhrála to kočka.
A tak se k nám domů dostalo koťátko, malé zablešené a ukňourané. A já byla šťastná. Můj muž se tvářil že je taky, aspoň na oko. A tvrdil že mu nevadí kočičí chlupy úplně všude, že mu nevadí podrápané koberce a roztrhané záclony. Ani to, že mu mizí ponožky, které nemůže najít. Kočičák si je hrdě nosí v tlamičce jako čerstvě ulovenou myšku, prská a vyhrožuje, pokud se k němu přiblížíte a fuseklu mu chcete vzít.
Skušenost s kočkou je nepřenosná. Až ji máte, zjistíte že má vlastně ona vás, že v noci spí nejraději na vaší hlavě (to dělá opravdu hodně koček), že si v létě na balkon nemůžete dát truhlíky s muškáty, poněvadž vám na nich leží a vyhřívá se, že když ji dvacetkrát za den nevyčistíte záchodek, udělá vám hovínko vedle.
Přesto ji milujete, ten vrnivý kožíšek a sametové tlapky. A tak se k nám nastěhoval Alíšek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viv Viv | 19. dubna 2016 v 2:18 | Reagovat

2 Veronika Veronika | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 18:54 | Reagovat

Přeji hodně radosti s kočičkou. My už žádnou nemáme, ale nikdy nezapomenu na všechny ty krásné zážitky s nimi (mívali jsme jich i tucet najednou, když byla koťátka).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama